Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

dobřichovické 

fotky

Základní údaje

Poloha

Město a letovisko Dobřichovice se rozkládají na obou březích Berounky, 22 km jihozápadně od centra Prahy. Jsou oblíbeným výletním místem Pražanů, jsou východištěm výletních cest do Českého krasu a do lesů táhnoucích se po Hřebenech, které dále pokračují do Brd. Leží na oblíbené turistické trase Praha - Karlštejn ve vzdálenosti 10 km od tohoto nejznámějšího českého hradu. Dobřichovice mají silný residenční, rekreační a sportovní potenciál.

Obyvatelstvo a občanská vybavenost

Dobřichovice mají 3181 trvale bydlících obyvatel (k 13.10.2009), o víkendech a v létě zde pobývá mnoho dalších lidí ve více než 300 chatách. V produktivním věku je něco přes polovinu obyvatel, z nichž většina (cca 70%) vyjíždí za prací, a to převážně do Prahy. Asi 2/3 obyvatel bydlí na rovinatém levém břehu řeky, kde je také střed obce, školy, křižovnický zámek, obecní úřad a většina obchodů. Ostatní bydlí na pravém břehu, který se zvedá bezprostředně za tratí a vytváří krásnou kulisu starých i nových vil s bohatými zahradami a krásným rozhledem. Po pravém břehu vede frekventovaná železniční trať Praha - Beroun - Plzeň, která tvoří hlavní spojení naší republiky se západní Evropou. Přes tři čtvrtiny bytů je v rodinných domech, zbytek bytů je v obytných domech, většinou soustředěných na sídlišti Za Parkem. V obci je mateřská škola, základní škola se speciálními třídami a Základní umělecká škola, Dětský diagnostický ústav, lékárna, zdravotnické služby, Česká spořitelna.

Doprava

Dobřichovice leží na hlavní železniční trati a má pravidelné spojení elektrickou příměstskou dopravou s Prahou, ve špičkách s intervalem 30 min., mimo špičky s intervalem 60 min. Se sousedním Karlíkem, Černošicemi, Všenory a Řitkou je tradiční, pravidelné autobusové spojení. Autem se do Dobřichovic dostanete z Prahy buď přes Radotín a Černošice po silnici II/115, která pokračuje dále do Karlštejna nebo můžete jet po dálnici č. 4 až za vysílač na Cukráku, kde odbočíte směrem na Všenory a Dobřichovice. Od severu můžete přijet přes Kuchař a Karlík, od západu od Řevnic a Letů. Oba břehy Berounky spojuje nový silniční most z roku 1996 a o 1 km níže i lávka pro pěší a cyklisty postavená v roce 2003 na místě staré lávky stržené povodní v srpnu 2002. Ve městě se můžete zásobit benzínem, motorovou naftou a LPG.
 

Okolí Dobřichovic

Okolí Dobřichovic je nádherné a právě proto přitahuje pozornost návštěvníků. Obec leží v údolí Berounky a nabízí proto rozhledy na okolní kopce. Pro ty, kteří se nebojí trochy pohybu nabízí i bezpočet krásných výletů - od krátkých pěších procházek až po náročnější pochody a cykloturistické trasy. Severní hranice Dobřichovic a Karlíku tvoří zároveň hranice CHKO Český kras, která byla vyhlášena v roce 1972 a která se táhne od záp. okraje Prahy až po Beroun. Cenné jsou krasové jevy, erozní činnost Berounky a jeho přítoku potoka Kačáku, teplomilné rostlinstvo, jakož i nálezy zkamenělých mořských živočichů. Za návštěvu rozhodně stojí hrad Karlštejn, zatopené lomy Amerika, údolí Kačáku a klášterní komplex Sv. Jana pod Skalou, hřebeny Brd, Karlické údolí. Na kole je možné navštívit i Zbraslav se zámkem a na pravém břehu Vltavy se nacházejícím vrchem Závist a keltským opidem. Některé doporučené a pohodlné trasy naleznete níže. Většina návštěvníků Dobřichovic spojí pobyt v naší obci i s prohlídkou Prahy. Doporučujeme vám to. O Praze se můžeme dozvědět z mnoha průvodců i samostatných internetových stránek města.

Karlické údolí - hrádek Karlík

Pro cykloturistiku je velmi vděčné Karlické údolí. Má minimální provoz i spád, ale během 7 km jízdy údolím vystoupáte až do obce Mořina, odkud lze pokračovat na Ameriky (opuštěné vápencové lomy), do Bubovic a do středu Českého Krasu. Při vjezdu do Karlíka obdivujeme původní románskou rotundu, nejstarší stavbu v širokém okolí. K ní byl teprve roku 1889 přistavěn pseudorománský kostelík sv. Martina a Prokopa. Při pravé straně silnice je starý diabasový lom, ve kterém se lámal černý kámen, který je možno vidět na mnoha stavbách v okolí. Zde opustíme silnici a odbočíme vpravo po polní cestě (modrá značka) a objedeme původní jezero, které zde bylo a které se později vlivem erose vody vyprázdnilo. Dnes jsou zde vlhké louky a zdroj pitné vody pro Karlík a Lety. U hájovny odbočíme vlevo a vracíme se na silnici, údolí se zde zužuje a je hluboko zařízlé do vápenců a břidlic. Na tomto místě se nacházela pamětní deska s připomínkou na kamarády - trampy, kteří zahynuli ve 2. svět. válce.Vandalové ji však zničili a ukradli. Asi 500 m po návratu na asfaltovou silnici je možno pěšky vystoupat prudkým svahem na bývalý hrádek Karlík, dnes však pouze jen několik rozpadlých zdí. Proslavil jej zejména J. Vrchlický, protože podle jeho divadelní hry "Noc na Karlštejně" nesměly na tomto královském hradě nocovat ženy. Ty měly přespávat právě zde na Karlíku. Pravda však byla zcela jiná. Hrad Karlík tvořil jeden z opěrných bodů mezi Prahou a Karlštejnem a ženy na Karlštejně samozřejmě přespávaly. Cesta nabízí krásné pohledy na skály vysoko nad silnicí. V údolí je několik chatových osad a pamatují tramping v meziválečném období. První osada se nazývá "Studená", téměř pod zbytky hrádku Karlík, následuje osada Tornado a osada SOKU (Spojené osady Králičího údolí). Poslední větší osadou je Spálený mlýn. Je zajímavé, že Karlický potok, který v létě někdy jen těžko hledáme mezi porostem, poháněl několik mlýnů. Za Dolním Roblínem, kde bývala restaurace, končí úzké údolí a po 1 km dojedeme na křižovatku silnice na Mořinu. Odbočíme vlevo a za chvíli jsme na Mořině. Zde je výborná restaurace Na Růžku s obrovskými porcemi, je tedy možné spojit výlet s obědem. Zpět je možno jet stejnou cestou Karlickým údolím, protože zpáteční jízda otevírá nové pohledy na skály a údolí.

Pokračování na Ameriky

Z Mořiny je pouze asi 1 km k lomu Amerika, který je velkou turistickou atrakcí. Jedná se o opuštěný vápencový lom, resp. o soustavu několika lomů vzájemně propojených tunely. Jsou to tzv. hloubené lomy, tj. s kolmými stěnami. Spodek lomu je částečně zatopen a vstup je tam zakázán. Přesto lom láká stále nové a nové návštěvníky ke koupání i k dobrodružnému sestupu s pomocí lan. Je možné jít podél lomu a občas nakouknout do hlubiny - pozor okraje nejsou nijak zajištěny. Za první Amerikou následuje druhá, nazývaná někdy Mexiko, se stromy dole. Pokračujeme stále na západ, projdeme kamenolomem a dojdeme k lesu. Na okraji lesa je třetí Amerika, tzv. lesní, opět se jedná o hluboký, opuštěný lom s jezírkem. Po neznačených cestách se po 1km dostaneme k Dubu sedmi bratří - památném stromu a dále je možno hlubokým údolím dojít pod hrad Karlštejn. Po cestě míjíme vyhlášenou restauraci "Pod dračí skálou". Pokud jedeme na kole, je to do Dobřichovic jen 10 km po pohodlné silnici.

Z Dobřichovic pěšky na Karlštejn

Na cestu se vydáme pěšky a trasa měří cca 10 km. Viničnou alejí se vydáme do Karlíka, u hotelu Karlík dojdeme na silnici, po které půjdeme asi 1,5 km k prvním chatám v údolí. Zde začneme stoupat po modré turistické značce, jdeme kolem vodojemu stále nahoru směrem na Mořinku. Mořinka je starobylá ves s protáhlou návsí a několika rázovitými chalupami. Pokračujeme po silnici až ke křižovatce, přejdeme hlavní silnici na Mořinu a pokračujeme po červené značce pohodlnou polní cestou s krásnými výhledy na Hřebeny. Po 2 km překřížíme silnici Třebaň - Mořina v místě, kde se říká U Haknovce. Odtud cesta klesá dolů údolím s občasným potokem a zakrátko jsme pod hradem Karlštejn.

Z Dobřichovic na kole do Černošic

Kolem dobřichovického nádraží jedeme po silnici do Všenor. Pod sportovním areálem Wellness firmy Krijcos odbočíme na silničku vedoucí podél tratě, kolem všenorské vlakové zastávky a sjíždíme mírně dolů k řece. Odbočíme na panelovou cestičku podél náspu a kolo vytlačíme na lávku pro pěší, která je asi 15 let přibudována k železničnímu mostu. Trať z roku 1862 byla nejprve jednokolejná a most byl při velké povodni v roce 1872 zcela zničen. Nový most byl v roce 1911 nahražen zcela novou, dvojkolejnou konstrukcí jak jí známe dnes. V roce 1994-95 prodělal tento most generální opravu a dostal i nový nátěr. Pod námi je šikmý jez, v létě obsypaný výletníky i domácími. Po stezce míjíme Kadečkův mlýn a sjíždíme kolem kaple a historické hasičské zbrojnice do středu Dolních Mokropes, dnes součástí Černošic. Jedeme mezi domy podél řeky k chatové osadě "Jehličkovy lázně", kde se nachází jeden z posledních přívozů. Za 5,- Kč se převezeme do chatové osady "Kazín", která již leží na území hlavního města Prahy. Po pravém břehu podél řeky dojedeme do Dolních Černošic, zde přejdeme lávku a jsme v centru Černošic, u vlakové zastávky a hotelů Kazín a Slánka. Zde se můžeme dobře naobědvat nebo proti Kazínu nakoupit ve výborné pekárně. Jméno Kazín evokuje jednu z dcer Krokových a sestru kněžny Libuše. Podle pověsti sídlila na Kazíně (podobně jako další sestra Teta na Tetíně) a podle Václava Hájka z Libočan ležel Kazín právě zde v záhybu řeky Berounky. Archeologický výzkum v 1. polovině 20. století však prokázal, že se sice na skále nad řekou nachází opevnění, ale středověké a před ním zde bylo osídlení nejprve doby kamenné a potom i starší doby železné. Slovanské hradiště zde nikdy nebylo a proto zde nesídlila ani Kazi.

Z Dobřichovic na Hřebeny

V Dobřichovicích stoupáme ul. U Rokle a tzv. Novou cestou kolem původního křižovnického vodojemu do lesa. Zde se připojí zleva modrá turistická značka od dobřichovického nádraží. Je zajímavé, že "Nová" cesta je již na mapách z roku 1840. Překročíme asfaltovou lesní silničku a asi po 2km stále ostrého stoupání se cesta začíná narovnávat. Zde je odbočka na vyhlídkový bod Hvíždinec. Jsme ve výšce 475 m, překonali jsme tedy výškový rozdíl 270 m. Křemencová skála Hvíždince nabízí krásné výhledy na Řevnice, Třebaň, v dálce za hřebenem lesa je vidět věž Karlštejna a ještě dále více tušíme než vidíme Beroun. Kolem jsou lesy v původním složení (duby, jeřáby, borovice, břízy). Jméno vrcholu je snad odvozeno od hvízdání ptáků. Při výstupu na skálu si všimněte kamenných schůdků, které sem vysekali kolem roku 1890 členové Klubu českých turistů (KČT). Sem vedla od dobřichovického nádraží, tedy naším směrem, jedna z prvních značených turistických stezek v Čechách. Členové KČT tak milovali krásnou vyhlídku, že kolem vrcholové skály nechali vykácet pruh lesa, který již opět dávno zarostl. Dnes bychom řekli, že to byli vandalové, ale tehdy byla jiná doba a jiné názory. Vrátíme se zpět na modrou turistickou značku a zakrátko dojdeme na hřebenovou cestu (červená značka) na křižovatku "U šraňku". Odtud je možno sejít po modré do Řevnic nebo pokračovat po červené hřebenovce dále až na Skalku. Poutní kostel sv. Máří Magdalény na Skalce byl postaven v letech 1692-1693 nákladem majitele mníšeckého panství a zámku v Mníšku p. Brdy Serváce Engela z Engelfussu, a to podle plánů jednoho z největších českých barokních umělců - Kryštofa Dientzenhofera. Interiér kostela byl vytvořen jako krápníková jeskyně s dlažbou z oblázků z řeky Berounky. Kromě kostela můžeme zde shlédnout obnovovaný menší klášter, křížovou cestu a zcela nahoře je bývalá poustevna, nyní rekolekční dům pro zbožné rozjímání, který nyní slouží pražskému arcibiskupovi. Od kostela je nádherný rozhled na město Mníšek a na střední Povltaví. Kostel a klášter byly v 50. a 60.letech značně zdevastovány jednak zanedbáním a navíc i poddolováním. Kostel se např. propadl o 103 cm, a sjel o 70 cm směrem na Mníšek. Chybělo málo a byl by zbořen. Významná umělecká díla ze Skalky jsou proto nyní v kostele sv. Václava v Mníšku - sousoší Pieta Jana Brokofa a nástropní malba sv. Máří Magdalény od P. Brandla. Tato malba byla složitým způsobem fixována i s omítkou na plátno a tak byla zachráněna. Kostel byl staticky konsolidován a celý areál Skalky se postupně obnovuje. Od Skalky můžeme sejít po zelené značce do Řevnic a do Dobřichovic se vrátit vlakem nebo pěšky po pravém břehu přes osadu Lety pod Lesem.

Na Krásnou stráň a do Vonoklas

Do Karlíka dojdeme Viničnou alejí, v ul. K Třešňovce se dáme doleva a asi po 200m odbočíme vpravo na cestu šikmo stoupající Krásnou strání nahoru. Nabízí se nádherné výhledy na Dobřichovice i hřebeny Brd. V polovině cesty se nachází startovní rampa pro odvážné rogalisty. Po dalších 20 min. jsme ve Vonoklasech. Vonoklasy, dříve nazývané Uněklasy bývaly kdysi pouhým dvorem, pak tvrzí karlštejských manů. Nyní je to obec s krásnými rozhledy na údolí Berounky. Z Vonoklas je možno sejít prudkou lesní cestou do Karlíka, nebo jít jižním směrem přes široké louky a vyjít polní cestou v místě Pod Vráží na silnici Černošice-Dobřichovice, event. na kole je možno jet až na začátek Vonoklas a tam odbočit doprava a po asfaltové silničce se dostat kolem památného dubu na konec Černošic - Vráže k býv. transformátoru. Odtud sjedeme bez šlápnutí zpět do Dobřichovic. Pro pěší, kteří spěchají je možno sejít po zelené značce přímo dolů do Dobřichovic.
 

Historie Dobřichovic

Obec po celou dobu své historie (s velmi krátkými přestávkami během husitské doby a bělohorského povstání českých stavů) patřila Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Proto se také symbol řádu (kříž a šesticípá hvězda červené barvy) objevuje ve znaku obce. První písemná zmínka o Dobřichovicích pochází z 6.dubna 1253, kdy český král Václav I potvrdil jejich darování Řádu Křižovníků.

Původní osídlení je však daleko starší a první osada stála v místech dnešního Karlíka, 1,5 km vzdáleného. Usadil se zde slovanský rod Dobřichův, po kterém byla osada nazvána. Sídlo Dobřichovo s opevněným hrádkem a románskou rotundou v Karlíku a s tvrzí, chránící brod přes řeku Berounku, náleželo pod moc českých knížat a králů až do poloviny 13. století, kdy se vrchností stali pražští Křižovníci. Za husitských válek přišli Křižovníci jako katolický řád o Dobřichovice, tvrz u řeky byla rozbořena a obec vystřídala několik majitelů. V roce 1505 jsou zase zpět v řádovém majetku. O obnovu a rozšíření se zasloužil velmistr Hynek Berka z Dubé, který dal na místě tvrze postavit renesanční zámek, nadále letní sídlo velmistrů a založil "panskou zahradu", dnešní park proti obecnímu úřadu. Obec utrpěla za třicetileté války, kdy byla v roce 1631 spolu se zámkem vypálena Švédy a zámek byl poté rekonstruován. V roce 1679 za převora a pozdějšího velmistra Pospíchala byla k zámku přistavena kaple sv. Judy Tadeáše. V roce 1779 zámek opět vyhořel a byl přestavěn do dnešní, pozdně barokní podoby. Kromě zámku vlastnili Křižovníci v Dobřichovicích lesy a hájovny, mnoho polností a velký statek na konci ul. 5. května, domek šafáře (čp. 4), zahrady, park, sýpku (dnes čp. 61 - obecní úřad) a mnoho dalšího majetku.

Se zrušením nevolnictví a později i roboty se v obci rozvinul selský a řemeslnický stav. Křižovníci postupně rozprodávali části svých polností buď místním rolníkům nebo jako stavební parcely. V roce 1862 je otevřena nová čtyřtřídní škola. V roce 1863 je zahájen provoz na železnici Praha - Plzeň a obec se tím velmi přibližuje Praze. V roce 1872 největší doložená povodeň (500 letá voda). V roce 1876 jsou Dobřichovice povýšeny na městys. Od 80. let začíná velký rozvoj obce, zámožní Pražané si zde stavějí vily, obvykle pouze letní sídla v kopcovité pravobřežní části zvavé Brunšov. V roce 1896 je zahájena stavba prvního mostu přes Berounku. Slavnostní otevření se konalo téměř přesně rok poté, dne 15. července 1897 za velké slávy a přítomnosti četných hostů. Po roce 1900 se buduje druhá kolej železniční tratě (nový most v Mokropsích až v r. 1911). V roce 1911 se staví na Berounce nový jez. Po roce 1918 nastává další etapa rozvoje obce, staví se rodinné domy ve východní části obce na levém břehu, je schválen regulační plán. Mlynář Karel Havlík staví turbínu a elektrifikuje obec, Křižovníci budují na Brunšově vodovod. V roce 1932 je postavena sokolovna, v roce 1934 nová budova školy. Koncem 30. let se parcelují pole v severní části obce směrem ke Karlíku.

Další velké povodně zasáhly obec v letech 1941 a 1947. V 50. letech se staví podél obou břehů Berounky hráze, jako ochrana před povodněmi. Po 2. světové válce se vlády ujímají komunisté, obecní orgány ztrácí své kompetence, ale i majetek a vlastní příjmy. Národní výbory se stávají pouze prodlouženou rukou státu a KSČ. V éře komunismu vznikla v obci stanice Ústředního a kontrolního ústavu zemědělského, továrna na zpracování kamene, areál zemědělského družstva a v návaznosti na původní sokolovnu byl vybudován sportovní areál (dvě sportovní haly, ubytovna, fotbalové hřiště s atletickou dráhou, volejbalové a tenisové kurty a pod.). Starý přívoz ve východní části obce je nahrazen v roce 1975 ocelovou lávkou pro pěší. V roce 1979 je otevřena nová mateřská škola a v roce 1984 nová školní budova v Raisově ulici. V roce 1985 je zahájen provoz čistírny odpadních vod a postupně se budují uliční řady, na které se připojují jednotlivé domy. V červenci 1981 je další velká povodeň, hráze však zabránily vylití vody do ulic.

Po listopadu 1989 se vrací skutečná samostatnost obcí, je však poněkud blokována obrovským vnitřním dluhem, zejména v základní infrastruktuře - v obci chybí plyn, poměrně nová kanalizace byla postavena nekvalitně (akce "Z" a pod.), chybí vodovod ve 2/3 obce a ten stávající vyžaduje velké opravy, zanedbaná je i elektrická a telefonní síť. Mnoho ulic a chodníků je v desolátním stavu. V roce 1990 je stržen 93 let starý most přes Berounku a je nahrazen vojenským jednosměrným provizoriem. Od 1. ledna 1993 se Karlík stává samostatnou obcí. V roce 1996 je nákladem obce postaven nový ocelový obloukový most na původním místě s využitím starých pilířů. V roce 1997 je obci udělen znak a prapor. V roce 1999 je zahájena plynofikace obce a na náklady státu začíná rekonstrukce jezu.

Srpen 2002 znamenal pro Dobřichovice nejničivější živelní pohromu v jejich historii. Povodeň zaplavila celou polovinu obce a napáchala škody v řádech desítek milionů korun. Povodním je věnována samostatná sekce těchto stránek. Povodeň mimo jiné zcela zničila lávku pro pěší přes Berounku. Nová, větší lávka určená nejen pro pěší, ale i pro cyklisty byla postavena již následující rok a tvoří novou dominantu Dobřichovic.

Po povodních došlo též k rekonstrukci mnoha komunikací – ul. 5. května, Palackého, Jiráskovy, Za Parkem, Strmé, K Tenisu, K Lomu, Pod Nádražím a dalších. V Letech 2004 a 2005 došlo dostavbě vodovodu v obci. Bez vodovodu je nyní již jen část oblasti V Luhu, která je však zastavěna převážně rekreačními objekty.
Datum 26. září 2006 se zapsalo do historie Dobřichovic tím, že naše obec byla rozhodnutím předsedy poslanecké sněmovny stanovena městem.
Město má od roku 2004 dlouhodobě pronajatý zámek od řádu Křižovníků. Zámek slouží především pro pořádání mnoha kulturních akcí, z nichž největší jsou Dobřichovické vinařské slavnosti pořádané od roku 2003 každoročně koncem letních prázdnin.
V letech 2008 a 2009 došlo ke generální rekonstrukci Krajníkovy ulice, k revitalizaci Dobřichovického parku, k rekonstrukci ulice Na Plzeňce a prostoru na břehu řeky pod Svatojánskou lípou, odkud vede po břehu Berounky též nová cyklostezka.
 

 

Galerii historických fotografií Vilové čtvrti si můžete prohlédnout zde.

Dobřichovice na konci 19. století. Foto J. Neubert, Dobřichovice

15. července 1897, otevření nového mostu. Foto J. Neubert, Dobřichovice

Dobřichovice na začátku 20. století. Foto J. Neubert, Dobřichovice

Palackého ulice v první polovině 20. století. Foto J. Neubert, Dobřichovice

Dobřichovice v roce 1998, letecký pohled. Foto Petr Mazanec

750 Let obce Dobřichovice

DobřichoviceDobřichovice oslavily v roce 2003 významné výročí 750 let od první písemné zmínky o obci. Dokumentem ve kterém se Dobřichovice poprvé objevují je listina krále Václava I datovaná v Praze dne 6.dubna 1253. V této listině potvrzuje král mimo jiné darování obce Dobřichovice s poli, lesy, vinicemi a ostatním příslušenstvím špitálu sv. Františka v Praze (později řád Křižovníků s červenou hvězdou). S řádem křižovníků je spojena historie naší obce až na krátké přestávky až doposud. Proto se také znak řádu kříž s šesticípou hvězdou objevuje i vsoučasném znaku naší obce.Uspořádání oslav tohoto výročí bylo pro nás určitou příležitostí jak zpestřit v Dobřichovicích kulturní a společenský život, vytvořit atmosféru sounáležitosti s místem kde žijeme a zároveň se navzájem více poznat. To si uvědomuje řada z nás a snad proto zde vznikla skupina lidí, kteří se na organizaci a přádání jednotlivých akcí podílela.

Oslavy jsme pojali jako soubor jednotlivých navzájem nezávislých akcí, které se snažily jednak navázat na staré tradice v obci ale i vytvářet nové slavnosti s tím, že se počítá s jejich pokračováním v dalších letech.

Oslavy 750 letPrvní akcí, která byla jakýmsi zahájením oslavy jubilejního roku bylo položení základního kamene nové lávky, která byla postavena namísto lávky zničené povodní roku 2002. To proběhlo 6.dubna 2003. Vpředvečer této slavnosti byl zorganizován ředitelem základní školy „lávkového ples“ v prostorách nové školy.

Jednou z nejvýznamnějších akcí oslav bylo uspořádání mezinárodního sochařského sympozia. To proěhlo od 13.7.2003 do 16.8.2003 na nádvoří Křižovnického zámku. Organizování sympozia se ujali akad. Sochař Petr Váňa a sochař Jaroslav Řehna. Prvního ročníku se účasnili čtyři sochaři. Počítá se s tím, že se tato akce bude opakovat každé dva roky.

Oslavy 750 letDalší, patrně nejvýznamnější akcí oslav 750 let obce, která si bere za cíl vytvoření nové tradice bylo uspořádání Dobřichovických vinařských slavností. Dobřichovice kdysi bývaly vinařskou obcí o čemž svědčí i text výše jmenované listiny z roku 1253. Vinařská tradice pak zanikla zhruba před 150 lety. Myšlenka na vinařské slavnosti vznikla při návštěvě starosty obce na Valtických vinných trzích na kterou ho pozval vinař Petr Marek, který se nabídl Oslavy 750 letnásledně ujmout celé této akce a organizačně ji zajistil. Vinařské slavnosti proběhly v termínu 29.8. 2003 a 30.8. 2003.

Symbolickou tečkou za oslavami 750 let obce bylo otevření nového mostu pro pěší (lávky), jímž se život v naší obci vrátil po více než roce od povodně srpna 2002 opět do normálních kolejí.

Toto je pouze stručný výčet nejvýznamnějších akcí v rámci oslav 750 let obce Dobřichovice

Povodeň 2002

V polovině srpna 2002 postihla Dobřichovice, ale spolu s námi i celé údolí Berounky, povodí Vltavy, Lužnice, Otavy a dalších menších řek více než 100letá povodeň, která přesáhla všechny dosud dokumentované velké vody. Jako všechny povodně přišla i tato nenápadně. Konec července a začátek srpna byl v jižních a jihozápadních Čechách velmi deštivý. Druhá vlna srážek přišla ve dnech 11. - 13. srpna a vzhledem k vyčerpaným retenčním a kumulačním možnostem krajiny nastalo rychlé stoupání hladiny Berounky.

V pondělí, 12. srpna v poledne byl vyhlášen 3. stupeň povodňové aktivity - stav ohrožení. Odpoledne došlo k vylití Karlického potoka z koryta nad továrnou a k zaplavení asi 15 domů v Bezručově a Hálkově ulici. Voda v řece stále stoupala, občané bydlící u řeky byli varováni, že hrozí zátopa jejich domů a event. evakuace. Celou noc zasedal povodňový štáb obce a sledoval jak hladina stoupá. Informace z dispečinku Povodí Vltavy, závod Berounka v Plzni a v Berouně byly ale nejasné, bez prognózy.

Ve středu 13. srpna po obědě již reálně hrozilo přelití vody přes hráze. K tomu došlo nejprve v Luhu, kde jsou hráze nižší, kolem 15 hodiny i v ul. 5. května. Voda nadále stoupala a kolem 18 hodiny bylo jasné, že se jedná o velkou přírodní katastrofu, o 100letou nebo ještě větší vodu a že bude zaplavena velká část obce. Ve večerních hodinách byl ve všech postižených obcích vyhlášen stav nouze.

Lidé začali opouštět své zaplavené domy a byli evakuováni zejména do výcvikového střediska společnosti GROUP4 Securitas do Karlíka, ale mnoho postižených se uchýlilo ke svým příbuzným nebo přátelům. Voda zaplavila i trafostanice, takže v obci vypadl elektrický proud a telefon a pitná voda. Krátce po 20 hodině se zřítila i lávka pro pěší. Obec byla prakticky odříznuta od světa, jediné spojení po silnici bylo přes Karlík nebo z Brunšova nahoru na Řitku a Dobříš. Rovněž vlaky přestaly jezdit, ale protože trať nebyla nikde zaplavena (chybělo snad 30cm), byl již následující den obnoven na trati alespoň částečný provoz.

Voda kulminovala mezi půlnocí a 1 hod. ráno dne 14. srpna při průtoku 1.850 m3/sec, zatímco průměrný celoroční průtok je 37 m3/sec a obvyklý srpnový průtok je 10 - 15 m3/sec. Již během noci přijížděla první pomoc - jednotka Civilní obrany s obojživelným vozidlem, jednotka profesionálních hasičů ze Zlínského kraje, později přijely ještě sbory dobrovolných hasičů z mnoha obcí Moravy i Čech (Napajedla, Hrabyně, Jarcová, Kvasice, Chýně, Rudná, Horní Bříza a další). Později se dostavila i jednotka vojáků z vojenské akademie z Brna a denně přijíždělo asi 30 vojáků z pražské posádky. Po rozednění dne 14. srpna byl rozsah zátopy jasný. Na pravém břehu byla zaplavena celá oblast mezi řekou a náspem dráhy, nehorší situace byla v Luhu, kde byly zaplaveno všech 50 rodinných domů a asi 70 chat. Za trať se voda dostala v oblasti Plzeňky a do Tyršovy ulice u autokempu, ale zde situace nebyla nijak vážná. Na levém břehu byl rozsah záplavy ohromný. Voda sahala až k Pražské ulici, voda byla i na křižovatce u sokolovny, která byla velmi obtížně průjezdná. Přes Pražskou ulici se voda přelila u Dětského diagnostického ústavu a potom ještě v areálu ÚKZÚZ přes silnici do Černošic.

Z přibližně 1000 dobřichovických domů byla postižena polovina, tedy 500 domů, z nichž cca 200 mělo zaplaveno i obytné prostory. Zda se tak stalo, záviselo jednak na výšce vody v tom kterém místě, ale i na výšce podezdívky domu. Z obecních budov byla zaplavena základní škola u mostu, celá mateřská škola, zdravotní středisko, knihovna v Palackého ulici, hasičárna, suterén nové školy v Raisově ulici, byl zaplaven vodní zdroj v parku, všechny čerpací stanice kanalizace.

Po kulminaci vody začal její pokles a během tří dnů byla voda zpět v korytě a začala druhá a náročnější fáze - úklid obce i zaplavených domů. Lidé vyváželi odpad před své domy a obec organizovala odvoz. Všichni podnikatelé a firmy, kteří měli kontejnéry, nakladače, nákladní auta jezdili celé dny, často i do noci. Ze dvou oblastí nechtěla voda odtékat, vznikly zde laguny - byla to oblast kolem ul. 5. května od Jugoslávské až téměř k zóně výroby a služeb a dále oblast kolem Krátké ulice. Nakonec musely být na třech místech protrženy hráze a voda konečně odtekla.

Paradoxní situace nastala třetí den po opadnutí vody. Ve statku u Fürstů se zapařila stará sláma a začala hořet. Naštěstí zde bylo plno hasičů a slámu ze stodoly vyvozili a zlikvidovali.

Zásobování obce bylo zajištěno jednak prodejnou pana Žáčka ve Všenorech a jednak lidé jezdili do velkých nákupních center na Zličíně. Mnoho organizací začalo do obce posílat humanitární pomoc - balenou vodu, čistící a desinfekční prostředky, lopaty, košťata, holinky, rukavice. Materiál se rozděloval na dvoře obecního úřadu.

Mimo hasičů a vojáků přijíždělo do obce i mnoho dalších dobrovolníků. Pomoc organizovala např. Katolická charita, organizace Člověk v tísni (ti později pomohli i finančně), Český červený kříž. Ale přijíždělo i mnoho neznámých lidí, kteří dojeli, zapojili se do úklidových prací a večer zase odjeli domů. Při stravování vojáků, dobrovolníků i hasičů udělaly velký kus práce jednak kuchařky základní školy a jednak pracovnice obecního úřadu, kam lidé přicházeli na večeři ještě i kolem půlnoci.

Velkou pomoc zorganizovala opět společnost GROUP4 Securitas. Z Dánska přijeli dva profesionální hasiči s čerpadly, ale hlavně s vysoušeči a naučili nás, jak a kdy vysoušet domy. Zůstali u nás 14 dnů a byla to velká pomoc.

Začala přicházet i finanční pomoc. Všichni zaplavení dostali jednorázovou okamžitou státní pomoc ve výši 30.000 Kč. Obec si založila povodňové konto, na které do konce roku došlo téměř 6 mil. Kč. Byly to částky od 50 Kč do 1,4 mil. Kč. Mnoho lidí přinášelo peníze v hotovosti na obecní úřad, další posílali bankovními převody. Byli to jednotlivci, často i dobřichovičtí občané, ale i  města a obce (Praha 3, Dolní Chabry, obec Dobřichov), firmy i velké korporace, což zprostředkovávala organizace Člověk v tísni.

Velký problém byl s pitnou vodou. Vodovod nefungoval a studny byly zaplaveny povodní. Několikrát denně projížděly obcí cisterny s vodou. Po obci byly postaveny chemické záchody. Postupně byly studny všech rodinných domů vyčerpány, vyčištěny a byl v nich proveden chemický a bakteriologický rozbor.

Zahájení školní docházky bylo odloženo až na polovinu září, ale v mateřské škole se začalo učit až od ledna 2003. V polovině září byla také zahájena výuka v nové přístavbě základní školy v Raisově ulici.

Přehled škod:

  • ocelová lávka pro pěší byla zcela zničena. V roce 2003 byla dokončena stavba nové lávky s pomocí dotace z fondu PHARE a dotace z MMR ČR
  • jez vydržel bez poškození
  • na nový most voda nedosáhla, ale plovoucí strom poškodil zábradlí. Voda protékala jen asi 60cm pod mostovkou
  • zatopeno bylo asi 500 domů z toho asi 200 mělo zatopeno i obytné podlaží, zbytek jen sklepy
  • byly znehodnoceny studně v celé levobřežní části obce a v Luhu
  • několik domů vykazuje statické poruchy. Nakonec byl zbourán dům Geisslerových čp. 407 v ul. Za Mlýnem, novostavba domu pana Chládka čp. 892 u ul. Ke Křížku, částečně byl zbourán dům Filipa Matějky čp. 71 v ul. 5. května. Staticky narušena byla budova zdravotního střediska čp. 341 v Březové, dům Caldů a Havránků proti škole (čp. 329 a 30), školnický domek čp. 560 vedle školy, dům Vlachových čp. 865 ve Všenorské
  • stará škola čp. 40 u mostu měla zaplavený celý suterén, do tříd se voda nedostala, ale v nejstarší budově byly zaplaveny tři třídy
  • byla zaplavena celá mateřská škola v Březové, ve třídách bylo asi 40cm vody
  • obecní knihovna v čp. 123 v Palackého ulici byla zatopena asi 20cm vody
  • poškozeny byly místní komunikace, propadly se velké úseky v Anglické, Ke Křížku, ve Všenorské, v ul. 5. května, zničena byla promenádní cesta kolem řeky. Na opravy byla získána dotace z fondu PHARE a krajského úřadu
  • byla poškozena kanalizace, potrubí na lávce zcela zničeno, v čerpacích stanicích shořela čerpadla. Stát přispěl dotací 8 mil. Kč.
  • byla zaplaven suterén křižovnického zámku. Voda v kostele dosáhla asi 30 cm, lavice plavaly.
  • velmi byly poškozeny, téměř zcela zničeny byly suterénní byly ve čtyřech bytových domech v ul. 5. května
  • škody se nevyhnuly ani vzácným stromům. Největší z jerlínů na pravém břehu u lávky se vyvrátil v důsledku rozmočené půdy. Byl to s obvodem 290cm největší jerlín středních Čech.

Škody na majetku obce dosáhly výše 60 mil. Kč, škody na soukromém a firemním majetku se odhadují na 200 - 300 mil. Kč.

Důležité je, že nikdo nepřišel o život, nikdo nebyl ani zraněn. A tak jako při všech minulých povodních, lidé tuto katastrofu překonali a život se vrátil do svého normálního běhu. Zůstaly jen značky, kam voda dosáhla dne 14. srpna 2002 v 1 hodinu po půlnoci a doufejme i ponaučení, že ti, co bydlí v dosahu řeky, musí počítat s tím, že voda může přijít.

V roce 2003 byla o této povodni vydána publikace autorů P. Kyzlíka a V. Kratochvíla "Povodně v Dobřichovicích".

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Foto - Roman Garba

Povodeň 2002

V polovině srpna 2002 postihla Dobřichovice, ale spolu s námi i celé údolí Berounky, povodí Vltavy, Lužnice, Otavy a dalších menších řek více než 100letá povodeň, která přesáhla všechny dosud dokumentované velké vody. Jako všechny povodně přišla i tato nenápadně. Konec července a začátek srpna byl v jižních a jihozápadních Čechách velmi deštivý. Druhá vlna srážek přišla ve dnech 11. - 13. srpna a vzhledem k vyčerpaným retenčním a kumulačním možnostem krajiny nastalo rychlé stoupání hladiny Berounky.

V pondělí, 12. srpna v poledne byl vyhlášen 3. stupeň povodňové aktivity - stav ohrožení. Odpoledne došlo k vylití Karlického potoka z koryta nad továrnou a k zaplavení asi 15 domů v Bezručově a Hálkově ulici. Voda v řece stále stoupala, občané bydlící u řeky byli varováni, že hrozí zátopa jejich domů a event. evakuace. Celou noc zasedal povodňový štáb obce a sledoval jak hladina stoupá. Informace z dispečinku Povodí Vltavy, závod Berounka v Plzni a v Berouně byly ale nejasné, bez prognózy.

Ve středu 13. srpna po obědě již reálně hrozilo přelití vody přes hráze. K tomu došlo nejprve v Luhu, kde jsou hráze nižší, kolem 15 hodiny i v ul. 5. května. Voda nadále stoupala a kolem 18 hodiny bylo jasné, že se jedná o velkou přírodní katastrofu, o 100letou nebo ještě větší vodu a že bude zaplavena velká část obce. Ve večerních hodinách byl ve všech postižených obcích vyhlášen stav nouze.

Lidé začali opouštět své zaplavené domy a byli evakuováni zejména do výcvikového střediska společnosti GROUP4 Securitas do Karlíka, ale mnoho postižených se uchýlilo ke svým příbuzným nebo přátelům. Voda zaplavila i trafostanice, takže v obci vypadl elektrický proud a telefon a pitná voda. Krátce po 20 hodině se zřítila i lávka pro pěší. Obec byla prakticky odříznuta od světa, jediné spojení po silnici bylo přes Karlík nebo z Brunšova nahoru na Řitku a Dobříš. Rovněž vlaky přestaly jezdit, ale protože trať nebyla nikde zaplavena (chybělo snad 30cm), byl již následující den obnoven na trati alespoň částečný provoz.

Voda kulminovala mezi půlnocí a 1 hod. ráno dne 14. srpna při průtoku 1.850 m3/sec, zatímco průměrný celoroční průtok je 37 m3/sec a obvyklý srpnový průtok je 10 - 15 m3/sec. Již během noci přijížděla první pomoc - jednotka Civilní obrany s obojživelným vozidlem, jednotka profesionálních hasičů ze Zlínského kraje, později přijely ještě sbory dobrovolných hasičů z mnoha obcí Moravy i Čech (Napajedla, Hrabyně, Jarcová, Kvasice, Chýně, Rudná, Horní Bříza a další). Později se dostavila i jednotka vojáků z vojenské akademie z Brna a denně přijíždělo asi 30 vojáků z pražské posádky. Po rozednění dne 14. srpna byl rozsah zátopy jasný. Na pravém břehu byla zaplavena celá oblast mezi řekou a náspem dráhy, nehorší situace byla v Luhu, kde byly zaplaveno všech 50 rodinných domů a asi 70 chat. Za trať se voda dostala v oblasti Plzeňky a do Tyršovy ulice u autokempu, ale zde situace nebyla nijak vážná. Na levém břehu byl rozsah záplavy ohromný. Voda sahala až k Pražské ulici, voda byla i na křižovatce u sokolovny, která byla velmi obtížně průjezdná. Přes Pražskou ulici se voda přelila u Dětského diagnostického ústavu a potom ještě v areálu ÚKZÚZ přes silnici do Černošic.

Z přibližně 1000 dobřichovických domů byla postižena polovina, tedy 500 domů, z nichž cca 200 mělo zaplaveno i obytné prostory. Zda se tak stalo, záviselo jednak na výšce vody v tom kterém místě, ale i na výšce podezdívky domu. Z obecních budov byla zaplavena základní škola u mostu, celá mateřská škola, zdravotní středisko, knihovna v Palackého ulici, hasičárna, suterén nové školy v Raisově ulici, byl zaplaven vodní zdroj v parku, všechny čerpací stanice kanalizace.

Po kulminaci vody začal její pokles a během tří dnů byla voda zpět v korytě a začala druhá a náročnější fáze - úklid obce i zaplavených domů. Lidé vyváželi odpad před své domy a obec organizovala odvoz. Všichni podnikatelé a firmy, kteří měli kontejnéry, nakladače, nákladní auta jezdili celé dny, často i do noci. Ze dvou oblastí nechtěla voda odtékat, vznikly zde laguny - byla to oblast kolem ul. 5. května od Jugoslávské až téměř k zóně výroby a služeb a dále oblast kolem Krátké ulice. Nakonec musely být na třech místech protrženy hráze a voda konečně odtekla.

Paradoxní situace nastala třetí den po opadnutí vody. Ve statku u Fürstů se zapařila stará sláma a začala hořet. Naštěstí zde bylo plno hasičů a slámu ze stodoly vyvozili a zlikvidovali.

Zásobování obce bylo zajištěno jednak prodejnou pana Žáčka ve Všenorech a jednak lidé jezdili do velkých nákupních center na Zličíně. Mnoho organizací začalo do obce posílat humanitární pomoc - balenou vodu, čistící a desinfekční prostředky, lopaty, košťata, holinky, rukavice. Materiál se rozděloval na dvoře obecního úřadu.

Mimo hasičů a vojáků přijíždělo do obce i mnoho dalších dobrovolníků. Pomoc organizovala např. Katolická charita, organizace Člověk v tísni (ti později pomohli i finančně), Český červený kříž. Ale přijíždělo i mnoho neznámých lidí, kteří dojeli, zapojili se do úklidových prací a večer zase odjeli domů. Při stravování vojáků, dobrovolníků i hasičů udělaly velký kus práce jednak kuchařky základní školy a jednak pracovnice obecního úřadu, kam lidé přicházeli na večeři ještě i kolem půlnoci.

Velkou pomoc zorganizovala opět společnost GROUP4 Securitas. Z Dánska přijeli dva profesionální hasiči s čerpadly, ale hlavně s vysoušeči a naučili nás, jak a kdy vysoušet domy. Zůstali u nás 14 dnů a byla to velká pomoc.

Začala přicházet i finanční pomoc. Všichni zaplavení dostali jednorázovou okamžitou státní pomoc ve výši 30.000 Kč. Obec si založila povodňové konto, na které do konce roku došlo téměř 6 mil. Kč. Byly to částky od 50 Kč do 1,4 mil. Kč. Mnoho lidí přinášelo peníze v hotovosti na obecní úřad, další posílali bankovními převody. Byli to jednotlivci, často i dobřichovičtí občané, ale i  města a obce (Praha 3, Dolní Chabry, obec Dobřichov), firmy i velké korporace, což zprostředkovávala organizace Člověk v tísni.

Velký problém byl s pitnou vodou. Vodovod nefungoval a studny byly zaplaveny povodní. Několikrát denně projížděly obcí cisterny s vodou. Po obci byly postaveny chemické záchody. Postupně byly studny všech rodinných domů vyčerpány, vyčištěny a byl v nich proveden chemický a bakteriologický rozbor.

Zahájení školní docházky bylo odloženo až na polovinu září, ale v mateřské škole se začalo učit až od ledna 2003. V polovině září byla také zahájena výuka v nové přístavbě základní školy v Raisově ulici.